Škoda přírody - úvahy o člověku/přírodě
ŠKODA PŘÍRODY
Ano, taková škoda! Pojem příroda: obyčejnému člověku se vybaví v hlavě obrázek luk a lesů, nebo letních lásek na táborech a podobně. Ale to není vůbec žádný uzvařený pojem. Jak krásně mi bylo onehdy, kdy jsem se jen tak toulal u nás na chalupě na vsi po poolích a i do lesíka zašel. Krásný "filtr" a čistič vzduchu je les. Ano, zhruba třicet procent rozlohy naší republiky pokrývají lesy. Obyčejnej les, řeknete si určitě všichni. Ale kdo do lesa vejde, opojí ho nádherný čistý vzduch a spadané vonící jehličí borovic, smrků a modřínů, ihned svůj názor změní. Tolik zvířátek a rostlin - tedy hub, veverek, sov a stromů si žije v tomto nadpozemském ráji a přesto to nemá příroda vůbec nijak snadné. Jednou napadne hodně sněhu v únoru, což tedy znamená, že "únor bílý = pole sílí", na jaře zase sněhy nestačí tát a příroda si nestačí promnout oči po velkém zimním spánku. Obyčejnému člověku stačí osm hodin denně pracovat a osm hodin spát. Ale u přírody tomu tak není. Příroda musí střídat pravidelně své 4 roční období a fonguje takřka prakticky celou věčnost. Ano, já vím, pojem příroda je abstraktní, nepředstavíme si paní, která pere prádlo a v zimě jí prasknou peřiny a polštáře, čemuž se říká sníh. Příroda je prostě příroda.
Ale jedno je přece jenom škodlivé. Říká se, že určité druhy drůbeže jsou škodlivé, lišky, prasata a lasičky jsou škodlivé, ale, želbohu, i do této skupiny patří i jeden takový zvláštní tvor. Tvor, který si říká neoprávněně král všech živočichů. Tvor, který dýchá a myslí jako ostatní obratlovci, který ale umí psát, mluvit, zacházet se svým vlastním rozumem -"filosofovat", číst, počítat, stavět, ale i ubližuje. Ubližuje lidem druhým a také hlavně toho již dříve zmíněného nadpozemského světa - přírodě. Pravda, kdyby se z opic nevyvinul postupně člověk, nebyly by zde gramotní tvorové, domy, civilizace, zkrátka nic. Jen nenarušená příroda, další potomci dinosaurů, moře a vyvíjely by se další nová pohoří a nové a ještě činnější sopky. Ano, i klady má založení lidské civilizace někdy před 500 000 lety.
A teď píšu to, co bych chtěl krátce říct. Vezmu tím možná ekologům jejich autorská práva, ale bouří to i moje nitro. Dříve byla každá studánka, potok čistý a dnes čisté potůčky nalezneme akorát v nejčistších horách a to je co říct. Těch odpadků a rozdělávání ohně a následné pláče ohořelých stromů - to je vše tak smutné, až hrůza. Člověk je pán tvorstva - ne, vlastně VŮBEC NENÍ.
Možná i Marťané na Marsu jsou hrdí na svou planetu a mají srdce a jsou lepší. To uvidíme až za miliony let, kdy Slunce vybouchne a ani malý kus našeho lesa nezbude. Toť výzva pro lidstvo.